hejtman Čeněk
Mnohá místa se pyšní osobnostmi, které překročily hranice svého rodiště a staly se známými nejen za svého života, ale i po něm. Svépravice nejsou výjimkou.
Patrně z rodu zdejších arcibiskupských nápravníků vzešel muž jménem Čeněk, který se v květnu 1422 stal hejtmanem táborské posádky v Pelhřimově. Měl za úkol chránit město a jeho okolí a tím i samotný Tábor proti útokům z katolické strany Moravy. Po své smrti byl údajně pohřben na louce pod rodnou obcí, které se od nepaměti říká „Hejtmanka“.
Studiu místa hrobu husitského hejtmana se ve čtyřicátých letech 20. století věnoval pelhřimovský historik Jan Fried, který v roce 1947 napsal:“ Louka Hejtmanka u Svépravic. Majitelem té louky je pan Josef Bakus ze Svépravic č.p.15. Louka keží asi 5 minut od obce. Katastrální číslo 289/2. Na této louce je zakopán žulový hrubě tesaný kámen, tvaru kvádru. Rozměry asi d 150, š 70, v 50. Není vyloučeno, že by zde mohl být zakopán husitský hejtman, o kterém se zmiňuje Dr. Dobiáš v Dějinách města Pelhřimova. Majitel oné louky pokoušel sa kamen vykopat. Kamen vykopán nebyl. Vykopaná byla zrezavělá šavle a ostruhy. Vše zakopali zpět do země.“
V 70. letech proběhly na místě meliorační práce. Po kámenu již není ani památky. Za pana řídícího Stanislava Hejdy byla škola vyzvána, aby pátrala v obci po případných husitských památkách. Z hlášení pana řídícího je patrné, že žádných husitských památek nalezeno nebylo. Místo posledního odpočinku husitského hejtmana a místního rodáka tak patrně navždy zústane zahaleno tajemstvím.
Josef Rychtařík
Na samotě před lesem při cestě do Kojčice se 2.1.1864 narodil Josef Rychtařík. Dětství prožil spolu s rodiči v místě, kterému se říkalo „ V Borovinách“. Když dospěl, dostal se Josef na vojnu do Prahy k hudbě 75. pluku. V hudbě se zdokonalil a později vystudoval konzervatoř. Po návratu domů začal vyučovat řadu po hudbě dychtících žáků. Založil též dechovou kapelu „Sýpraváci“, kde se vyučili i pozdější pelhřimovští kapelníci Kotrč a Žemlička.V roce 1890 se stal členem hasičského sboru ve Svépravicích. Rychtaříkovi se dle rodné samoty říkalo „Borovinka“. Když v roce 1901 zemřel, sešlo se na jeho pohřbu nevídané množství lidí a na poslední cestu mu zahrálo na 70 muzikantů.
Jeden z rodu Rychtaříků, František se přiženil do Svépravic za Marii Puldovou na č.p. 44 a stal se pradědečkem jednoho z našich současných sousedů.
Původní samota V Borovinách, která již dnes neexistuje:
Borovinkovi žáci:
Václav Bernard David
Katolický kněz se narodil 8. května 1915 ve Svépravicích č.p. 56. Obecnou školu vychodil ve Svépravicích a dále pokračoval na studia do Pelhřimova a Českých Budějovic. V roce 1936 se stal novicem želivského kláštera. Zde dosáhl v roce 1942 kněžského svěcení. Následně se stal kaplanem v Humpolci. Zároveň vyučoval náboženství na několika venkovských školách. Na svých cestách se setkal s člověkem, který byl součástí odbojové skupiny. Páter David se o činnosti zapojil, ale zanedlouho byla skupina odhalena a P. David zatčen. Byl deportován do Terezína. Zde onemocněl záškrtem a 22. dubna 1945, 16 dnů před koncem 2. světové války v koncentračním táboře zemřel. Bylo mu nedožitých 30 let. Jeho příbuzní žijí v obci doposud.
Obrázek z knihy Kaine, kde je tvůj bratr, kterou zapůjčil pan Petr David ze Sedlice:
