Beseda s Veronikou a Martinem Jikovými o jejich cestě po Kyrgystánu a Uzbekistánu.
V sobotu 14. října jsme se z pohodlí kulturního salonku mohli podívat do zemí bývalé Sovětské Střední Asie . Na svou loňskou přednášku s promítáním na téma Gruzie-Arménie navázali pražští cestovatelé Veronika a Martin Jílkovi, kteří tak dostáli svému slibu, že se ve svépravické knihovně nevidíme naposledy. Tentokrát zavzpomínali na cestu do Kyrgyzstánu a Uzbekistánu, kterou podnikli v roce 2012. V první části večera se věnovali Kyrgyzstánu, jehož objevování zahájili příletem do hlavního města Biškeku a poté pokračovali přes hory a údolí k jezeru Ysyk Kul. Dále cestovali na západ přes hornatou a pouštní krajinu k městům Uzgen a Oš. Své vyprávění obohatili neuvěřitelným množstvím zážitků, pro středoevropské uši až s bizarním nádechem. Svůj pobyt v Kyrgyzstánu si velmi pochvalovali a několikrát zdůraznili, že jej doporučují k návštěvě i nepříliš dobrodružným cestovatelům. Jiná situace je v sousedním Uzbekistánu, kde panuje spíše autoritativní zřízení, což činí pohyb v této zemi poněkud složitější. Povinnost přespávat v hotelech a u oficiálních ubytovatelů též zvyšuje finanční náročnost cesty. Nicméně města jako Taškent, Samarkand, Buchara, krása a rozmanitost krajiny a přátelství místních obyvatel mění cestu v opravdový zážitek. Tragédie Aralského moře, které se stalo obětí lidského velikášství a touhy si podmanit přírodu, je dokladem sovětské minulosti a společné historie zemí regionu.
V přestávce dělící večer na poloviny měli návštěvníci možnost si prohlédnout si výstavku suvenýrů dokumentů a artefaktů z navštívených zemí. O své cestě si Jílkovi vedli deník, který též knižně vydali. Poté co bude opatřen dotisk, věnují jeden exemplář do obci Svépravice, kde zůstane k dispozici všem čtenářům a návštěvníků knihovny. Expedici do vzdálených orientálních a veskrze exotických zemích si cestovatelé svorně pochvalovali a shodovali se na tom,že nejde o zas až tak složitý podnik, který by při určitých úpravách bylo možné podniknout i s dětmi. To se jim nepochybně též splní, protože i necvičenému oku bylo jasné, že zanedlouho budou cestovat ve třech.
Při akci , která proběhla za podpory Ministerstva kultury ČR a jíž se zúčastnily 23 osoby, bylo premiérově použito laserové ukazovátko. Kompletní fotoalbum z cesty je možné si prohlédnout a případně se též inspirovat na tomto odkaze.
| Pozvánka: | |
 |
4. ročník karetního turnaje ve hře „Prší" a soutěžní ochutnávky pálenky o čestný titul Mistr nebo Missis pálenka 2017:
Čtvrtého mistrovství Svépravic v karetní hře „Prší" se v kulturním salonku zúčastnilo 24 aktivních hráčů včetně loňského vítěze Martina Kletečky. Určitým překvapení byl větší počet dospělých převážujících mládež v poměru 14:10. Vzhledem k tomu, že většina účatníků pocházela ze Svépravic, se zdálo, že by tento pohár opět mohl zůstat na domácí půdě. Po šesti základních kolech, z nichž každé čítalo 4 hry, se do semifinále kvalifikovali Jan šafránek st. a Jan Šafránek ml., Lenka a Matěj Dalíkovi, Milan Vávra, Alena Bendlová, Dušan Repáč a Jaromír Marek. Zde si nejlépe vedli Lenka s Matějem a Dušan s Milanem. Před finálovým kolem se tak poměr domácích a hostujících hráčů zcela vyrovnal. Nakonec se přece jenom radoval domácí Milan Vávra, který prokazuje každoročně vysokou výkonnost a zabránil tak exportu dalšího ze svépravických pohárů za hranice katastru. Za něho se seřadili Lenka a Matěj Dalíkovi, kteří své hráčské zkušenosti podědili od známého hráče Josefa Vaverky z č.p.3 a čtvrté místo obsadil starosta obce Dušan Repáč.
Druhá část večera již tradičně věnovaná soutěžní ochutnávce domácí pálenky se tentokrát musela obejít bez mezinárodní účasti. Předem ohlášená neúčast holandských sousedů postavila před organizátory úkol doplnit hodnotící porotu o nové členy. To se podařilo velmi dobře a v komisích poprvé zasedli svépravická rodačka a bývalá sousedka z č.p.31 Drahomíra Škodová, Jaromír Marek z Červené Řečice, z místních pak Karolína Jaklová a Jan Šafránek st.. Z původních porotců památného prvního ročníku tak zůstali jen Alena Bendlová a Jarda Čížek, kteří, pokud jim to zdraví dovolí, oslaví napřesrok již páté výročí v této zodpovědné a nelehké funkci. Že jde o úkol velmi složitý se ostatně přesvědčila A .B., která jeden ze vzorků tvrdošíjně označovala jako meruňkovici, což uvedla bez uzardění i v hodnotícím protokolu obou soutěžních kol. Nakonec byla vyvedena z omylu Technickým ředitelem soutěže, který ji sdělil, že v tomto ročníku se vůbec nevyskytovala meruňkovice, nýbrž slivovice, hruškovice a jablkovice v poměru 9:2:1. Dotyčná ovšem trvala na svém stanovisku, že ona ve svém vzorku meruňku dozajista cítila. Přes tyto drobné peripetie se podařilo komisi svůj úkol zdárně splnit a určit vítězné vzorky, z nichž se na děleném třetím místě umístila slivovice dříve často nespokojeného Jaroslava Čížka a hruškovice zástupce radnice Milana Čapka. Druhý skončil se svou slivovicí další zástupce radnice Václav Hlom a za nejlepší byla prohlášena slivovice Jana Šafránka, který takto získává titul „Mistr pálenka 2017", což bude stvrzeno i příslušným certifikátem.
Všech 12 vzorků odevzdal knihovník do hasičského klubu panu Bohumilu Karabáčkovi, který jak sám v předvečer soutěžní ochutnávky skromně sdělil, neměl ambice získat nejvyšší ocenění a trval na tom, aby hlavní cenu nezískaly jeho vzorky, což se mu nakonec splnilo. Přijal nicméně funkci strážce pokladu, který bude po malých dávkách odkapávat návštěvníkům klubu, aby měli možnost porovnat své preference s tím, jak rozhodla porota.
K občerstvení přispěl sponzorským darem Jakub Šiška. Večera se v jeho různých fázích účastnilo lehce přes 40 osob.
|
Pozvánka: |
Výsledková listina turnaje: |
Odkaz na fotografie: |
 |
 |
 |
Vzpomínkový pořad „Černobílé Svépravice":
Již na počátku letošní druhé akce museli organizátoři řešit velmi příjemný problém. Starý, dobrý kulturní salonek dosáhl samé hranice své kapacity, když se při pořadu „Černobílé Svépravice" sešlo v sobotním podvečeru nevídaných sedm desítek sousedů, rodáků a přátel obce všech věkových kategorii. Vedle opravdových pamětníků jsme tak s radostí přivítali nejmladší Veroniku Vaňáčovou , jejíž účast symbolizovala mezigenerační aspekt celého podniku. Záměrem projektu bylo projít jednotlivé historické domy Svépravic a zavzpomínat na jejich obyvatele a události, které v nich proběhly. Základní informace poskytla paní Marie Hůlová, která disponuje nejen řadou vlastních vzpomínek, ale též velmi cenných informací, předávaných mezi jednotlivými generacemi vyprávěním ještě v dobách, kdy lidé žili více spolu než vedle sebe. Kromě jejího příspěvku byly využity záznamy z matrik, soupisy poddaných panství Červenořečického, informace ze školní a obecní kroniky, seznam vlastníků parcel z roku 1901, výsledky sčítání lidu v roce 1921 a řada dalších materiálů. Významnou roli hrálo promítání starých fotografií z alb jednotlivých sousedů. V jeho průběhu docházelo k debatám, kdy rodinní příslušníci, potomci a dědicové zmiňovaných osob doplňovali vyřčené, přidávali vlastní vzpomínky a odkazovali na další zdroje informací, které dosud nebyly využity. V tomto ohledu splnila akce náš záměr bezezbytku. Záznamy o jednotlivých domech včetně fotografií budou za laskavého svolení jejich majitelů uloženy na nosiči v Obecní knihovně a případným zájemcům k dispozici k nahlédnutí. Bohužel se ne zcela podařilo dodržet původní plán, kdy se během tohoto večera mělo pohovořit o domech na Horní návsi a samotách patřících k obci. Po více než dvouapůlhodinovém maratonu bylo rozhodnuto akci přerušit a pokračovat v sobotu 18.2.. Tím je téměř jisté, že plánovaná dvě setkání se rozrostou na tři a možná dokonce na čtyři. Již nyní se ke knihovníkovi dostaly nové fotografie a k nim přibudou další materiály, které by bylo škoda společně neshlédnout. Celou akci provázela krásná, přátelská, sousedská, lehce nostalgická atmosféra, již stojí za to v naší zbytečně uspěchané době tu a tam zažít. Pokusíme se učinit, co je v našich silách, abychom vyřešili prostorový problém a vytvořili tak podmínky, při kterých by se návštěvníci mohli cítit jako doma – vždyť ostatně ve Svépravicích doma jsou.
Poděkování patří všem, kdo k nám v sobotu vážili cestu a zvláště těm, kdo zapůjčili své fotografie. Velkou práci odvedla paní Marie Hůlová, jejíž znalosti místních poměrů jsou hluboké, paměť obdivuhodná a záviděníhodná zároveň. Ke zdaru akce přispěly svým darem téměř svatebních koláčků Květa Kvášová s Marií Štolovou, které si tímto definitivně udobřily knihovníka po aféře s Marinskou husou, Liduška Uttendorfská, napečením sladkostí a Alena Bendlová, vedením občerstvovací stanice. Fotodokumentaci obstaral starosta obce. Akce proběhla za podpory ministerstva kultury ČR.
Druhému dílu vzpomínkového pořadu předcházela malá rodinná oslava. Na základě statistických výsledků knihovny byli vyhlášeni nejlepší čtenáři za rok 2016, a sice Vojtěch Ščúr mezi mládeží a Marta Dvořáková v kategorii dospělých, která se zároveň stala čtenářkou roku. Oba vítězové obdrželi cenu z pelhřimovského knihkupectví U Vrány a zapózovali před objektivem fotoaparátu. Po zhasnutí světel se pokračovalo již známým způsobem tam, kde jsme skončili před třemi týdny, tedy na č.p. 50 a 58. Poté následovaly jednotlivé domy směrem od Horního rybníka okolo bývalé požární zbrojnice k Dolní návsi. Promítání fotografií nadále doplňovaly vzpomínky paní Marie Hůlové, k níž se postupně se svými zážitky a vzpomínkami přidávali ostatní sousedé, jako pan David, pan Škrampal, pan Kostka, paní Veselá, paní Zemanová a další, jejichž postřehy a sdělené informace se zanesou do písemného materiálu, který bude po ukončení celého cyklu dotvořen. S pomocí publika se tak podařilo ztotožnit několik osob, jež dosud nebyly známy ani vlastníkům fotografií . Dále byly připomenuty příbuzenské vztahy mezi četnými svépravskými rody mající svůj základ často i v předminulém století. Aby byl dodržen časový harmonogram a celý cyklus se neúměrně neprotáhl, trvala akce na základě všeobecné dohody včetně přestávky více než tři hodiny . Tento díl skončil u č.p. 13. V příští části plánované na sobotu 11. března začneme na č.p. 48. Zkušenost z prvního setkání a především zcela neočekávaný zájem návštěvníků podnítila starostu k nákupu nových židlí, které budou využívány nejen Obecní knihovnou. Akce byla přesunuta z prostorových důvodů do Herny. S přenosným promítacím plátnem laskavě vypomohla Městská knihovna v Pelhřimově. Vynikajícími koláčky tentokrát pohostily sousedy Jaroslava Karabáčková s Danielou Šafránkovou, o tekuté občerstvení se postarala paní knihovníková. Dle sčítání starosty, jež proběhlo v přestávce, se v sále nacházelo 64 lidí. Několik osob se však dostavilo pouze na slavnostní vyhlášení, takže při jejich připočtení se účast od prvního dílu příliš nezměnila. Temný stín na knihovníkově duši vyvolala opakovaná absence M.Š., jejíž nabitý kalendář při plánování společenských akcí knihovník důsledně zohledńuje. Pokud by dotyčná všechny koše, kterými v průběhu let počastovala nešťastníkovu hlavu, prodala v Pelhřimově na trhu, významným způsobem by tím zvýšila svou životní úroveň. Nevalnou docházku může kosmeticky vylepšit 11. března, kdy se sejdeme potřetí, na což nejen ji, ale všechny ostatní srdečně zveme. Akce proběhla za podpory Ministerstva kultury České republiky.
Druhá březnová sobota patřila ve Svépravicích dalšímu společnému promítání dnes již historických fotografií a setkání s pamětnicí paní Marií Hůlovou. Společně jsme prošli domy na Dolní návsi od č.p. 48 po č.p. 17 včetně dnes již neexistujících č.p. 29 a 38.Vzpomínalo se nejen na sousedy, které si mnozí z nás dosud pamatují, na rodiče, prarodiče a bývalé spolužáky, ale u starých svépravických rodů Havelků, Kožíšků, Krbců a Vondráčků, které ve své době udávaly tón životu v obci, jsme se za pomoci matrik podívali až do 18. století. Zároveň bylo připomenuto v jaké době a na základě jakých událostí se dostaly na příslušné domy rodiny jejich současných majitelů. Důraz byl položen též na příbuzenské vztahy, které současné obyvatele naší obce v řadě případů stále spojují s minulými generacemi. Kromě místních návštěvníků jsme měli to potěšení přivítat řadu milých hostů, rodáků a jejich rodinných příslušníků z Pelhřimova, Želiva, Humpolce, Sedlice, Částkovic, Rynárce, Skrýšova, Těchorazu, Libkovy Vody, Zajíčkova, ale i z míst mnohem vzdálenějších, z Prahy, Brna a od Slavkova (a Bůh odpusť knihovníkovi, pokud na někoho zapomněl). Tam všude žijí lidé, kteří mají k naší obci citovou vazbu a kteří se u nás oprávněně cítí stále doma. Již se těšíme na další setkání při 4. dílu, který začneme na č.p.18.
Sobotní promítání ozvláštnily dvě události. Při příchodu vítala návštěvníky na plátno přenášená prezentace fotografií současné obce a jejího okolí v doprovodu hudby Bedřicha Smetany, již pro knihovnu vytvořil Tomáš Krejčí a která působivým způsobem dokumentuje krásy Svépravic. V přilehlém kulturním salonku proběhla výstava prací místní umělkyně Báry Horké z č.p. 42, absolventky Umělecko-průmyslové akademie ve Světlé nad Sázavou. Přítomní tak dostali možnost nahlédnout do kouzelného světa skla a poznat zajímavou osobnost, která vyrůstá v našem sousedství. O sladké pohoštění se tentokrát postarala kronikářka obce.
Dle odhadů pověřeného skrutinéra Tomáše Krejčího se večera zúčastnilo zhruba 60 osob. Akce proběhla za podpory Ministerstva kultury České republiky.
Čtvrtá část vzpomínkového pořadu se uskutečnila po téměř půlroční přestávce. Během této doby se podařilo shromáždit další materiály prohlubující již známé informace o minulosti naší obce a životech jejích občanů, našich předchůdců. Toto se zdařilo za významné pomoci Aleny Novákové, Josefa Puldy a Josefa Svárovkého, z nichž poslední dva se akce osobně zúčastnili. Všem třem patří velký dík za ochotu podpořit společnou věc nejen slovy, ale též skutky. Mezi přítomnými nechyběla ani paní Marie Hůlová, jejíž vzpomínky a znalost místních reálií se staly základem celého podniku. Nejlépe zdokumentovaným stavením v obci je dům č.p. 18, u něhož jsou známi majitelé až do první poloviny 17.století,a to na základě rodokmenu rodiny, jejíž jedna z větví pochází ze spojení několika svépravických rodů. Poté jsme společně prošli všemi zbylými domy v obci včetně přilehlých samot. Kromě domů v katastru Svépravic byla do pořadu zařazeny ještě samota Boroviny a též Šlejferkův mlýn patřící sice svorně na Kojčicko, ale jejichž obyvatelé navštěvovali svépravickou školu a měli též příbuzenské a sociální vazby k naší obci. Velmi dobře se podařilo zdokumentovat minulost Břečovského mlýna, a to díky současné majitelce a též příslušníku rodu, který mlýn vlastnil po značnou část devatenáctého století. Před zahájením akce tlumočil knihovník apel starosty obce na přítomné, aby se aktivně zúčastnili věnováním vzpomínkových předmětů osobní povahy do časové schránky, která bude instalována do kapličky u příležitosti její rekonstrukce a osmdesátého výročí jejího vysvěcení. Tato schránka se stane vzkazem naší doby dalším generacím obyvatel Svépravic. Zároveň byl proveden již třetí pokus k slavnostnímu předání certifikátu výherci soutěžní ochutnávky za rok 2017 Janu Šafránkovi st.. Ten nebyl jako tradičně k zastižení, a proto bylo rozhodnuto předat prestižní ocenění nejbližšímu příbuznému, v tomto případě Heleně Vaverkové, jež se svěřeného úkolu zhostila s grácií, nicméně litujíce, že se pro významnou chvíli neoděla do slavnostnějšího outfitu. Během přestávky akce se ovšem laureát dostavil do hasičského klubu a následně mohl být ceremoniál před zraky přítomných zopakován. Helena, která cenu držela zhruba hodinu, ji bratrovi nezištně předala . Certifikát se konečně dostal do správných rukou a soutěžní ochutnávka domácí pálenky 2017 tak mohla v přestávce pořadu Černobílé Svépravice oficiálně skončit. Akce, která proběhla s podporou ministerstva kultury ČR, se v sobotním večeru účastnilo necelých 40 osob.
Poslední díl Černobílých Svépravic bude věnován místní škole. Knihovník si tuto cestou dovoluje obrátit na všechny bývalé žáky, rodiče a přátele školy o zápůjčku památek na školní docházku, vysvědčení, sešitů, učebnic,výkresů, školních pomůcek, fotografií a dalších předmětů, které by mohly být během této vzpomínkové akce prezentovány.
|
Pozvánka na první díl:
|
Pozvánka na druhý díl:
|
Pozvánka na třetí díl:
|
 |
|
|
|
Pozvánka na čtvrtý díl:
|
Odkaz na fotografie: |
Odkaz na fotografie: |
 |
 |
 |
Čtvrtý novoroční turnaj ve hře „Člověče nezlob se" proběhl v sobotu 7. ledna, kdy se nad hracími plány sešlo 16 hráčů a hráček včetně třech přespolních. Z minulých šampionů se zúčastnila pouze Alena Bendlová, jejíž sen po obhajobě poháru však skončil již po třetím kole. Tehdy bylo jasné, že se do síně slávy zapíše další jméno. Mezi osmičku nejlepších se kvalifikovali Barbora Horká, David Repáč, Tereza Vaverková, Petr, Dana a Veronika Kvášovi, Pavla Isternitzová a Aleš Vaverka. Ten své místo v semifinále gentlemansky postoupil hostující Zuzaně Majrichové z Kojčic, která svou šanci beze zbytku využila a spolu s Veronikou Kvášovou postoupila do závěrečného klání. Druhé semifinále opanovaly Pavla Isternitzová a Tereza Vaverková. Samotné finále se zcela obešlo bez seniorů, když se jeho nejstarší účastnicí stala čerstvá studentka a její soupeřky navštěvují základní školu. Čest domácí